O křivdě

Básník se mě během rozhovoru o životě zeptal, jestli v sobě nesu nějakou křivdu. Moc zajímavá otázka. Co to vlastně křivda je? Zdá se, že obsahuje ztrátu, bolest, těžkosti, bezmoc. Její podstatou je nespravedlivá újma. Křivda je zranění, kterému jsme se nemohli vyhnout, ničím jsme ho nezavinili, a přesto neseme následky. Zůstávají rány a viníkovi, který někdy nemá ani konkrétní jméno, se těžko odpouští.

Všimla jsem si, že v pohádkách se téma křivdy vyskytuje často. Cíleně škodí panovačná macecha, přehlížená sudička, stárnoucí král. Občas stačí hladový mnohohlavý plaz. Nevinní a náhodní účastníci jsou nuceni podnikat nebezpečné kroky, aby situaci napravili. Nebyla to jejich věc, navzdory tomu jsou vtaženi do událostí, které od nich vyžadují energii, úsilí, oběti, čas, statečnost.

Bájné příběhy mají svůj význam. Učí, jak se zachovat, když křivda zasáhne nás. Na osudu postav ukazují ten správný přístup, co dělat, jak se vyrovnat s tím, když život není fér. Je to jednoduché. Pohádkový nepátrá, jak zmizet ze scény, ani si neklade ufňukanou otázku „Proč zrovna já?“, ale rovnou se vydává na cestu. Nelituje se, neschovává se, nevzpírá se. Koná. Hrdina nepředpokládá, že život je fér. Jeho zkušenost sděluje, že je nutno s touto skutečností počítat, jak bude probíhat a jaký čekat výsledek. Tím nemusí být jen snubní prstýnek, ale i poučení, zkušenost, vývoj osobnosti.

O čem pohádky příliš nehovoří, je nebezpečný rys, který křivda má. Umí se připomínat, vracet a jitřit staré rány. Někdy se zdá, že celá věc je vyřešena, skoro se podařilo na křivdu zapomenout a ztráty odepsat, a pak najednou bum! Ze zálohy nás přepadne ještě jedno chapadlo té zákeřné potvory. Všechny vzpomínky jsou zpět. Zjistila jsem, že ignorovat tuto výzvu se nevyplácí. Ani na začátku, ani s dostupem. Jed se začne šířit okamžitě, a když neděláme nic, za chvíli otráví všechny naše myšlenky. Co funguje, je rázně jednat. Ano, zase nás to bude stát čas a energii. Je to totiž cena, se kterou musíme počítat, kdykoliv narazíme na křivdu nebo na blbce nebo na kombinaci obojího. V takových případech je naše ztráta nevyhnutelná a jediné, co můžeme, je minimalizovat ji. Vzít meč, na nic nečekat a usekat všechny dračí hlavy tak, jak nás to učí pohádkoví Bajajové.

Takže pokud jste museli kvůli šikaně opustit oblíbenou práci, utrpěli přitom velké finanční i emoční ztráty (o iluzích ani nemluvě) a za půl roku chtějí bývalí šéfové doplatit 124,-Kč za váš služební telefon, který jste odevzdali v polovině měsíce a nemáte žádnou kontrolu nad tím, co se s ním dělo pak, nikdy jste doplatek hradit nemuseli, protože jste telefonovali uvážlivě a vešli se do tarifu, a podrobný výpis vám nepředložili (pochopitelně), nejprve se

zhluboka nadechněte. Ten vztek je přirozená reakce, ale nic nevyřeší. Zahodit doporučenou žádost také ne. A tak v případě vypořádání doplatku za telefon jednoduše napište tři věty o tom, že než si začnou cokoliv účtovat, ať vám předloží podrobný výpis a pošlete to na doručenku. Tím jste zapomenutou dračí hlavu zahnali a můžete celou záležitost pustit ze zřetele. Nebo zvědavě čekat, jestli bude bývalý zaměstnavatel investovat dalších 27 korun veřejného rozpočtu na to, aby vám odpovídal, a tipovat, kolik hodin práce státních zaměstnanců bude na tuto nesmyslnost vyplýtváno.

V souvislosti s křivdou mě napadá ještě jedna otázka. Je možné křivdu odčinit? V pohádkách je zlo je potrestáno, často vlastními piklemi. V reálném světě něco takového nevídáme, ale myslím, že je důležité si připomínat boží mlýny a tak. Příběhy vědí, co nám vyprávějí. A než se ta správná mouka semele, je potřeba odpustit, protože tu druhou možnost představuje jen pomsta a ta bývá mnohem nákladnější než křivda sama o sobě. Takže i když skřípete zuby, zkuste odpustit. Nebo se alespoň odpoutat. Vyplatí se to.

A teď to nejdůležitější. Nezáleží na tom, jak dalece se nám povede vyjít ze střetu s křivdou bez úhony. Opravdu není lehké s ní bojovat, a právě proto si naše úsilí zaslouží ocenění. Je důležité se odměnit (když to neudělá král za nás) a pojmenovat všechno, co jsme se cestou naučili a získali. V pohádkách to bývá zkušenost s hodnocením kvality potravin (jablek zejména), známosti na vysokých postech (i když ta místa můžou být až v pekle), vyjednávání s osamělými seniorkami (a to už v útlém věku) nebo únik z dysfunkční rodiny (i s šatníkem plným parádních šatů). Cizí příběhy nabízejí mnoho inspirace, ale oním pokladem, který nám křivda může přinést, je naše jedinečná zkušenost. Ten, kdo hozenou rukavici přijme a nelehkou cestou projde, se stává hrdinou. V pohádce i ve skutečnosti.

Martina Polana Novotná

Vyberte si svého kouče

Kouč Jeannette Kovaříková

Společně rozhýbáme energii k akci, díky níž začnou věci nabírat ten správný směr.

Kouč Monika Kohoutková

Naučit se život skutečně prožívat je opravdová dřina. Co však následuje potom, lze těžko slovy popsat. Snad jen skutečně ŽÍT!

Kouč Zuzana Vovsová

Víte, kdo je ta nejpovolanější osoba, která vám řekne, co opravdu chcete a dokonce i ví, jak toho dosáhnout? Chcete se s ní potkat?

Kouč Martina Novotná

Nemyslím si, že je život nějaká hádanka, kterou je třeba vyřešit. Život prostě je. Stát se může cokoliv. Zato myslím, že mohu svůj život obdařit smyslem.
Robert Fulghum

Kouč Mirek Tlapák

Spolu nalezneme Váš sen a pak Vás provedu prvními kroky na cestě k jeho naplnění. Dále je to již na Vás.