O první lásce

Byla zimní. Ve třídách se netopilo a tak mi půjčoval svou modrou péřovku. Jednalo se o privilegium, ale mě to připadalo jako samozřejmost. Taky jsem nepochopila, že když se mnou chodí ze školy domů a tvrdí, že si jde pro klíče do nedaleké výrobny, je to jen záminka. A vlastně ani začátek a konec té lásky jsem kvůli své nezkušenosti nerozpoznala.

Zato všichni mí spolužáci věděli, jak se věci mají. Že se mu líbím, že ta bunda je taktika, jak mě balit, že mě doprovází, protože jsme spolu začali chodit, že spolu chodíme (tady jsem se konečně chytla i já, a to když jsem dostala stříbrný prstýnek), že se se mnou rozešel, protože plánuje rande se spolužačkou (opět jsem byla mimo obraz).

Zjevně mě minuly televizní seriály ze života středoškolské mládeže a s nimi i poučení o tom, jak vypadá flirtování a chození. Připadala jsem si jako ve finském filmu s čínskými titulky. Ty zvláštní signály jsem nedokázala přeložit ani zařadit do kontextu své zkušenosti. Pochopila jsem až ve chvíli, kdy mi cestou na hodinu klavíru řekl, že mě má rád. Pruhy na přechodu se prohnuly, aby mě zpomaleně vrátily na pevnou zem. Páni! Stupnice a Bachovy etudy ten den neměly šanci.

Má mě rád. Tak to už něco znamená. Ale co? Co se po mě chce? Co se bude dít? Co mám dělat? Myslím, že jsem za celou dobu našeho krátkého chození nedokázala na ty otázky najít odpovědi. Má nejistota a pochyby byly tak silné, že konec mi nepřinesl slzy, ale úlevu. A i když se jednalo o ukázkové fiasko a promarněnou příležitost, tahle zkušenost beze vší pochybnosti nese nálepku „první láska“, včetně razítka neopakovatelnosti.

Můj příběh má už téměř historické datum narození, ale nedávno jsem na svého „prvního“ zase narazila. Články v novinách, diskuse kolem politiky. Nechala jsem se přenést proti proudu času k modré bundě a stručnému vyznání. A zase jsem ji objevila. I když je překryta vrstvami dalších, intenzivnějších nebo životních lásek, ta první trvá, konzervovaná ve sladkém nálevu pozitivních vzpomínek. Mé pocity z té doby se nezměnily, můžu se jich přímo dotknout.

Zrádnější je, že procesem bezztrátového uchování prošel i hlavní hrdina. Pro mě má pořád hnědé oči, rozcuchané blonďaté vlasy, klátivou chůzi a pruhované tričko. A taky rebelskou podnikavost, ostrou inteligenci a neodolatelné charisma. Hvězda ročníku. Vždycky mi bylo jasné, že bude vítěz, ať už bude hájit dobré nebo špatné. Už tenkrát jsem si kladla otázku, jakou stranu si

vybere. Ze zlomků faktů přetavených médii se to nedá určit. Nevím, jestli má jeho zbroj bílou nebo černou barvu. Možná je ocelově šedá.

První láska však není určena ke konfrontaci s budoucí realitou. Tohle balení sněhových pusinek nelze otevřít po datu spotřeby a očekávat původní kvalitu. Mé city jsou uchovány neporušeny, ale patří osobě v minulosti, která už neexistuje. O člověku, kterým se můj první idol stal, nevím nic. Nevím, jaké má hodnoty, co ho trápí, o co usiluje. Možná má pořád pruhované tričko, ale chtěl by i dnes řešit mou tepelnou pohodu? Stejně tak ani já už nejsem plachou studentkou s vlasy do pasu, která vůbec netušila, kým je.

Pohled ze vzdálenosti dvou desítek let je zajímavý. Najednou vnímám celou krajinu, kterou jsem prošla od oné chvíle na přechodu pro chodce. Ta krajina je rozlehlá, členitá, živá, pestrá a místy nebezpečná. A je moje. Cesta nebyla vždy jednoduchá, ale právě komplikované úseky mi poskytly příležitost se změnit a získat to, co jsem hledala. Sebe samu. A má první láska tam v dálce mi dnes dala měřítko i perspektivu.

A jaká byla vaše první láska? A kde ji ve své krajině vidíte dnes?

Martina Polana Novotná

Vyberte si svého kouče

Kouč Mirek Tlapák

Spolu nalezneme Váš sen a pak Vás provedu prvními kroky na cestě k jeho naplnění. Dále je to již na Vás.

Kouč Zuzana Vovsová

Víte, kdo je ta nejpovolanější osoba, která vám řekne, co opravdu chcete a dokonce i ví, jak toho dosáhnout? Chcete se s ní potkat?

Kouč Martina Novotná

Nemyslím si, že je život nějaká hádanka, kterou je třeba vyřešit. Život prostě je. Stát se může cokoliv. Zato myslím, že mohu svůj život obdařit smyslem.
Robert Fulghum

Kouč Jeannette Kovaříková

Společně rozhýbáme energii k akci, díky níž začnou věci nabírat ten správný směr.

Kouč Monika Kohoutková

Naučit se život skutečně prožívat je opravdová dřina. Co však následuje potom, lze těžko slovy popsat. Snad jen skutečně ŽÍT!