Proč si zajít na koučování?

14.10.2014 My píšeme

Často dostávám otázku, proč je v naší společnosti takový zájem o psychologii a kde se vzal tzv. „psychoboom“ v našem českém rybníku. A kde je příčina toho, že se najednou vyrojilo množství samozvaných koučů jako „houby po dešti“. A stojí koučování vůbec za to?

Pokusím se o přiblížení toho, jak se koučování vyvíjelo a jak poznáme, že je prováděno profesionálně.

Původ a vznik koučování

Koučování má své kořeny v Anglii ve sportovním koučování, odkud pochází i pojem kouč. Filozofie koučování a různé techniky s ním spojené jsou ovlivněny koncepty z mentoringu, vzdělávání dospělých,consultingu, psychologického poradenství a psychoterapie. Jako samostatná disciplína se koučování začalo utvářet ve světě od 90. let minulého století, kdy byly zakládány první profesní asociace. Dnes jsou vyvíjeny nové modely a metody, které jsou propojeny dvěma hlavními linkami: zaprvé je podporována sebereflexe a uvědomění, za druhé vytváření vize a orientace na akci.

Koučování nevzniklo náhodou. Je přirozenou součástí období, kdy procházíme značně akcelerovanými změnami. Denně jsme postaveni před komplexní rozhodnutí, která musíme řešit. Usilujeme o nabývání dalších zkušeností, schopností a dovedností, abychom obstáli v rychlém tempu vývoje věcí kolem nás. Snažíme se co nejlépe vybalancovat naši psychickou rovnováhu pod zvyšujícím se tlakem na výkon, nejistotou a nestabilitou pracovního prostředí. Zároveň více než kdy dříve toužíme po vlastní seberealizaci, přejeme si rozvíjet náš potenciál, uplatňovat naše talenty a chceme osobně růst. les

Přínos koučování

Koučování mi pomáhá si vyjasňovat, kdo jsem, kde jsem, co opravdu chci, a jak toho mohu dosáhnout.

Již dobře známou podstatou koučování je ta, že kouč neposkytuje svým klientům přímé rady a vedení, ale figuruje jako průvodce na jejich individuální životní cestě. Svého klienta podporuje v nacházení vlastní vize a cílů empatickým nasloucháním, kladením trefných otázek a dalšími jemnými a nenásilnými technikami, které ale mohou mít velký dopad na subjektivní zažívání klienta. Podpora kouče by měla vést k průlomu situací, v nichž se sami těžko orientujeme. Klient by se měl dostat z negativní myšlenkové spirály, rozvíjením širšího a komplexnějšího uvažování a obnovou energie k akceschopnosti. Jindy naopak vyhledáme kouče, když se připravujeme na další kariérní krok anebo sbíráme odvahu k větší profesní změně. Někdy jen vycítíme potřebu ujasnit si myšlenky a dostat se zpět do rovnováhy.

Rozšíření myšlenky koučování

Idea koučování se díky úspěchu této výjimečné rozvojové metody šíří dál. Koučování nabízí rychlý a účinný posun, pokud jsme ochotni pracovat sami na sobě a začít opravdu věci měnit. Zároveň se klient nachází v komfortním a rovnocenném vztahu s koučem, který ho respektuje a jedná s ním na partnerské úrovni. Takto se koučování dostalo do obecného podvědomí. Začínáme být více otevření tomu, si vyhledat profesionální poradce, když cítíme takovou potřebu.

Rozdíly mezi profesionální a přátelskou podporou

Ale proč lidé vlastně potřebují profesionální podporu? Každý z nás již na určité úrovni zažil sám sebe v roli kouče (ať v manažerské roli či v podpoře svých přátel a známých) a sám od svého okolí obdržel podněty v podobě, která se blížila koučovacím principům. U svých známých a přátel, které dobře známe, dokážeme většinou odhadnout, kde je příčina problému, a tušíme, co jim může pomoci. Zároveň je někdy těžké se ubránit určité stereotypizaci našeho pomyslného klienta, kdy po nějaké době přestáváme vnímat drobné změny, které se v daném člověku odehrávají. Někdy mu prostě nedokážeme pomoct z neutrálního pohledu, protože jsme pevnou součástí jeho života. Občas ztrácíme i trpělivost. Rodinné a přátelské vztahy potřebujeme jako oporu v našem každodenním životě a měli bychom je udržovat a rozvíjet dál. Měli by stát na prvním místě v našem životě. Role profesionální kouče nám nabízí oproti tomu jiné kvality, které mohou být osvěžující a nečekané. Kouč je konfrontován s realitou klienta, kterou nejprve musí rozpoznat a přesto, že klienta nezná, přejít rychle k tomu, kde je třeba „kopat hlouběji“. Při tom často narazí i na citlivá místa klienta, kterým se nevyhýbá, ale využívá jejich skryté síly k uvolnění situace. Kouč si snaží všímat i malých změn, které se v jeho klientech odehrávají a jsou viditelné, jsme-li dostatečně vnímaví.

staveb

Definice koučování dle mezinárodní federace koučů

Podle mezinárodní federace koučů je koučování definováno následujícím způsobem (http://www.coachfederation.org/):

Koučování v podobě partnerství s klienty, přináší podnětné myšlenky a otevírá tvůrčí proces, který je inspiruje k maximalizaci osobního a profesního potenciálu v komplexní realitě. Kouč uznává klienta jako experta na jeho osobní životní a pracovní situaci, a ve svém klientovi vidí víc, než je na první pohled zřejmé – je hluboce přesvědčen, že klient, který k němu přichází, je nápaditý, tvořivý a má potenciál věci měnit. Na základě předchozího je kouč odpovědný, aby:

objevil, objasnil a sladil se s tím, čeho chce klient dosáhnout
podporoval klienta v jeho sebepoznání
podněcoval klienta v nacházení řešení a strategií
aktivoval v klientovi vlastní odpovědnost za akci

Koučování by mělo být klientům prospěšný tím, že výrazně zlepší jejich osobní vyhlídky, přinese zdokonalení v jejich sebe-řízení a uvolnění jejich potenciálu.

V případě, že se koučování pohybuje v mezích výše uvedené definice, je (nejen na základě odborných studií) ověřeno, že má reálný přínos a dopad na osobní a pracovní život klientů.

ruce

Volba kouče

Definice poskytuje rámec pro vlastní utváření koučovacího procesu, ve kterém se vždy odráží i osobnost a jedinečnost kouče. Je na něm, jaké konkrétní techniky, metody a otázky zvolí. Univerzálního kouče těžko budeme hledat a zájemci o koučování se musí spoléhat při výběru na jejich „intuici“, „štěstí“, doporučení od známých atp., že najdou kouče, díky kterému se dokážou posunout ve svém osobním rozvoji dál. Seriózní kouč proto nabízí nulté sezení zdarma, a ponechá rozhodnutí o navázání na uvážení potencionálního klienta. A zváží si i sám, jestli může s daným klientem efektivně spolupracovat anebo ho případně nasměruje na kolegu, který mu bude svým zaměřením a přístupem více užitečný.

Jak poznáme dobrého kouče

Koučování, jakožto poměrně novodobý trend, nevyžaduje formální kvalifikaci, supervizi ani trénink. Je na vlastní odpovědnosti kouče, zda si požadované vzdělání doplní sám na odpovídající úrovni (certifikovaným výcvikem uznaným mezinárodní asociací), pracuje na vlastním seberozvoji a navazuje spolupráci s profesními sdruženími. Také by neměl zapomínat na vlastní „psychohygienu“. Zde narážíme na to, že málokdy se někdo rozhodne koučovat na „plný úvazek“ (ačkoliv má dostatek zájemců), protože by nemohl zaručit funkčnost celého procesu.

Tím otevíráme téma (ne)profesionality koučů. Jak poznáme, že kouč pracuje podle výše uvedených principů? Koučové se nejen výrazně liší podobou jejich práce, ale velmi často i dalšími podmínkami (např. cena může být podezřele nízká anebo naopak značně přemrštěná, když se jedná o „módní doplněk“ v podobě life-style coachingu). Co můžeme udělat pro to, abychom nenarazili na „špatného kouče“?

kostky Kouč by měl modelovat veškeré kvality, které od koučování samotného očekáváme. Žije v rovnováze, má odvahu žít naplněným způsobem života, zároveň se umí začlenit do svého okolí a chová se odpovědně. Snad nejvýznamnější kvalitou kouče je ta, že lidi neškatulkuje, nenálepkuje, ale přijímá je takové, jací jsou. A to už je vlastnost, kterou dokážeme rozpoznat.

Dodatek

Přesto si dál můžeme klást otázku, proč se nejen na českém trhu dokáže udržet množství koučů s malým přínosem pro jejich klienty. Dle logiky věci, by se profesionální koučové měli v dlouhodobé perspektivě udržet, zatímco ti, kteří klientům přináší méně, odpadnout. Funguje zde ovšem „zákon přitažlivosti“. Jeho působení samozřejmě není empiricky ověřeno a pochopitelně neplatí 100 procentně. Jedná se spíše o tzv. anekdotickou evidenci. Ale jako obecné pravidlo lze říct, že každý kouč má „své klienty“. Pokud to přeženeme, tak kouč s negativním vnímáním světa si najde klienty, kteří svět vidí také tak. A v praxi se reálně setkáváme i s těmito příběhy. Na druhou stranu, klient, který je ochoten věci měnit (a třeba i zatočit se svým negativním vnímáním světa), si pravděpodobně vyhledá kouče s odlišným naladěním (s tím, že bychom měli připustit i takový případ, kdy mu navzdory všem předešlým tvrzením pomůže i kouč, který řeší podobnou problematiku sám u sebe…)

Jeannette Kovaříková